Když pejsek a kočička pekli dort, nakonec se to nějak zvrtlo a jak tam dali všechno co mají rádi, tak místo dortu nakonec uvařili velký hrnec husté polévky, kterou by ten velký německý pes asi nazval "Böhmische Eintopf". Prozatím víme, že to byl takový guláš, že ho po snědení pořádně rozbolelo břicho.
Mám pocit, že podobný guláš se snaží uvařit i pánové Šeich z ODS a Tejc z ČSSD. Jistě je jednoznačně správný záměr zamezit týrání zvířat a mít nástroj citelně trestat viníky takových zrůdností. Ale těžko se může řada lidí ztotožnit s názorem, že nějaké zvíře je nadřazené nad druhým, tudíž ho nesmíme sníst.
Jaké je výběrové kriterium pro takovou segregaci zvířat? Nějaké mimořádné schopnosti? Vepř má například lepší čich než pes a kočka dohromady, přesto by měl být tímto návrhem diskvalifikován a povolen ke konzumaci. A navíc ho lze vycvičit stejně dobře jako psa a to už nemluvím o čistotnosti, která je u vepřů přirozeně vyšší než u psů. (I když tomu stav většiny chlévů neodpovídá. Ale za to může spíše majitel, než to nebohé zvíře).
Nebo je snad kočka lepší mazlíček než třeba koza? A co teprve nebohý králíček? Segregovaný jako zvíře určené ke konzumaci, zatímco kočka zásadně ne. A to už ani nemluvím o koních nebo jehňatech.
Nejsem ani vegetarián a ani jsem nikdy vědomě nesnědl psa nebo kočku. Mám rád i vepřové, přestože si uvědomuji mimořádné schopnosti toho zvířete. Ale chci krátce sdělit tomu modro-oranžovému párečku, aby se zaměřili na původní význam zákona, který má zamezit deviantnímu chování některých jedinců, spíše než "vařit guláš", do kterého přimíchají etické, etnické a sociologické pohledy.
Podle mého selského rozumu je špatné sníst zvíře, které mi nepatří nebo zacházet se zvířetem tak, aby trpělo. Dále mi selský rozum říká, že je zlé zabít zvíře za jiným účelem, než proto, abych ho snědl. (Pokud jsou vyjímky, měl by je dělat buď veterinář nebo jiná úředně pověřená osoba). Selský rozum mi ale nijak nenapovídá, podle jakých kriterií bych měl dělit zvířata určená k jídlu a zvířata k jiným účelům. Spíše jde o pocit: "Hm, tak toto bych nesnědl". Ale to je tak individuelní pohled, že by ho zákon nijak omezovat neměl.
Nějak mám pocit, že spousta politiků po sobě chce nechat nějaký "pomník", alespoň ve formě zákona. Části z nich však chybí rozum, část z nich je zaměřená na podporu populismu svého stranického vůdce, další část na prosperitu své soukromé "trafiky" a část se prostě jen veze a zvedá ruku podle pokynů svého stranického klubu. Zvednání prázdné ruky v bílé košili totiž bolí mnohem méně, než zvedání krumpáče ve výkopu nebo zvedání tiskařského válce v nějaké textilce. A s tímto materiálem, milí voliči, musíme pracovat. Ale to je příběh na jiný článek.
