Džamilo, Džamilo, kéž by Tě ubylo

Nevím, jestli je to jen můj pocit nebo fakt, ale nápadně mnoho politiků a dokonce ministrů se snaží prosazovat nesmysl, nad kterým zůstává rozum stát. A já přemýšlím, jestli je to počínající demence, naprostá ignorance a neznalost nebo prostě touha udělat si na zemi nějaký "pomníček", aby si lidi zavzpomínali: "Tak tenhle skvělej zákon udělala Stehlíková".

I když se moje dnešní zamyšlení týká jejího excesu (ne prvního), nemohu si utrousit jízlivou poznámku k jisté slabomyslnosti v Julínkově zákonu o poplatcích u lékaře. Budoucí maminky s těhotenským průkazem u lékaře platit nemusí (což je bezesporu lidsky pěkné gesto), ale jakmile se jde k porodu, platí nejenom maminka za pobyt v nemocnici, ale i chudák mimino, které do porodnice nešlo dobrovolně a nesepisuje se s ním ani žádný nástupní formulář, protože je v té chvíli ještě uvnitř matky a nemá ani aktivní zdravotní pojištění. Ale co. Když je zákon úplně nesmyslný, udělá se narychlo novela.

Zpátky k paní Stehlíkové. Její představy o humanizaci společnosti bohužel vycházejí ze zkušeností, které zřejmě nabyla u mimozemských civilizací nebo čtením trilogie o Neználkovi, kterou napsal Nikolaj Nosov. Pokud by byla učitelkou v současné době, asi by její návrhy zákonů vypadaly zcela jinak, protože realita je taková, že se průměrnou morálkou a citlivostí svědomí posunujeme od špatného k horšímu. Věci, které byly ve školách vyjímečné až zřídkavé před pouhými 15ti lety, jsou dnes naprosto běžné - šikana, fetování, naprostý nerespekt k učíteli.

Na tomto místě musím pochválit autory filmu Gympl, protože s lehkou nadsázkou v některých scénách zobrazili skutečný stav. Film si nedělal ambice moralizovat a nutit člověka přemýšlet jako filmy Radka Johna. Ale pobavit. Což se podařilo a doufám, že u mnoha lidí následně k nějakému uvědomění, že se jedná o skutečný stav, došlo.

Máme už mezi námi generaci, která minulý režim nezažila. Můžeme tedy srovnávat k jakému posunu došlo. Mezi veskrze pozitivní změny patří rozhodně větší vůle prosazovat vlastní názor, větší sebevědomí, odvážnější přístup ke změnám. Diskutabilní je pohrdání autoritami. Vůbec špatné je obecné prostředí, které i jinak slušné děti nutí dělat věci, aby zapadli mezi spolužáky. To všechno existovalo i dříve, ale v jiných mezích. Co se tedy stalo, že k takovému prudkému posunu došlo, když předchozích 10 generací se měnilo jen pozvolna? Změna režimu? Obecně rychlá změna světa díky technice? Ano, ale společný jmenovatel je menší důraz na výchovu. Nová doba přeje méně rodičům věnovat dětem dostatek času, protože jsme v práci déle a vracíme se podrážděnější a vyčerpanější. Nové koníčky a zábava, kterou nám přinesla technika oklešťuje zbývající čas ještě víc. (Není problém najít tatínky, kteří mají ve statistikách na herních serverech třeba i 1000 odehraných hodin ročně).

Pokud chce rodič dnes vychovat dítě, aby se za něj nemusel za nějaký čas stydět, musí mu věnovat hodně času. Je to o to horší, že musí působit proti vlivům televize, časopisům typu Bravo, nebo prostředí, které dělají spolužáci a okolí. Pokud tedy Džamila vezme právo rodiče potrestat dítě, pak už nemá cenu bavit se o nějaké výchově dítěte. Bude probíhat samovýchova, jejíž ovoce sklidíme za dalších 15 let.

Když jsem koukal na Gympl, chtě nechtě se mi vybavil nezvladatelný Rosenheim, který přivedl učitelku do blázince. Igor Hnízdo, ale dokázal zdánlivě nemožný obrat. Za touto Svěrákovou nadsázkou byl univerzální recept, jak vychovat člověka lepšího a citlivějšího: dát mu vzor a při vědomém přestupku okamžitý trest. Pevně věřím, že lísknutí rákoskou přes dlaně má daleko od týrání dětí, přesto to byl nejúčinnější prostředek, jak zajistit důstojný průběh výuky s oboustranným respektem.

Na svých toulkách světem jsem viděl mnoho případů bezradnosti rodiče, který nemá možnost dítě vychovávat. Co u nás stále ještě řeší plácnutí a striktní okřiknutí, jinde útrpně snáší a nad určitou mez přichází na řadu nekonečné a únavné domlouvání. Nerad bych volil nějakou špatnou paralelu, ale každý kynolog ví, že pokud chce vycvičit psa k nějakým návykům a chování, domlouvání nestačí. Dovoluji si tvrdit, že u lidí to funguje v dětském věku obdobně.

Ne nadarmo řekl král Šalamoun: "Kdo zadržuje prut, nenávidí svého syna". Lze z toho samozřejmě vyvodit, že záleží-li mi na dítěti, musím ho vychovávat. A budu ho vychovávat tak, jak je to pro dítě účinné. Pokud bude stačit útrpný výraz rodiče a domlouvání, je to dobře. Pokud je třeba výprask, je to taky dobře. Pokud ale chce Džamila odebrat rodičům právo vychovávat děti a přitom zachovat jejich odpovědnost za činy dětí, pak budu rozhodně ten, který proti takovému špatnému zákonu podá žalobu na Ústavní soud.

Ještě bych rád Džamile napsal co si myslím o jejích dalších aktivitách a nápadech, ale jednak by mi zabralo v rámci spravedlnosti spoustu času vytřídit "zrno od plev" a možná bych některým komentářem riskoval, že se dostanu do rozporu se zákonem.