Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kdo má větší NERV?

5. 02. 2009 19:18:31
Už je to několik týdnů, co v pozadí vlády vybujel heterogenní "NERV", od kterého se očekává zvýšení mozkové kapacity vlády. Jejich počáteční vystoupení byla spíše usilovnou ukázkou, že implementace poradního sboru vlády je něco průlomového (samozřejmě v potizivním slova smyslu). Já si při těch několika krátkých šotech vzpomněl na reklamní spoty jednoho obchodního řetězce, kde seděl osel, sova, sysel a další zvěř u kulatého stolu. Co také ostatně čekat, když pro každého člena NERVu je spása ekonomiky hlavně skrze jeho konkrétní zájmovou skupinu.

Potud nic, co by vybočovalo z průměru, který by stál za větší pozornost. Naše místní politika dále perlí mnohem "důležitějšími" tématy jako je Entropa, Lisabonská smlouva nebo zahraniční vojenské mise. Opozice se prozatím držela zpátky, jen Jiří Paroubek dle očekávání komentoval vznik NERVu, "že je to pozdě". Taky jste si všimli, že je to jeho forma standardní pochvaly pro rivaly? Letos to v souvislosti s jinými tématy použil již vícekrát (např. komentář k Topolánkově cestě do Ruska a Ukrajiny v době zastavených doávek plynu).

Ovšem tento týden téma boje proti ekonomické recesi přešlo do další aktivni vlny. Neznepokojilo mě to, že NERV jako jeden muž ještě nevystoupil s receptem. Spíše, že namísto promyšlených opatření sklouzly návrhy k politickému boji mezi modrými a oranžovým o to, kdo je větší socialista. Jak jinak si vysvětlit, že jedna strana chce udělat plošně podnikatelům daňové prázdniny, zatímco druhá chce zavést milionářskou daň (ovšem ne pro "milionáře" ve smyslu skutečně bohatých lidí, ale se zahrnutím střední vrstvy, která je na hranici návrhu a obvykle za jejím příjmem bývá kombinace velké odpovědnosti za prostředky zaměstnavatele a slušná úroda přesčasů). U obou protipólů naší politiky, jakoby se probudil základní pud pramáti Velké Strany, která jich většinu vychovala od plenek.

Snažil jsem se zamyslet nad tím, co vláda i opozice sledují. Zalepení očekávaných děr v příjmové části rozpočtu nebo pokus o oživení domácí ekonomiky? Protože: zatímco odpouštění daně z příjmu podnikatelům může deficit zvýšit o několik jednotek miliard, příjem ze zvýšených daní může přinést maximálně miliardy 2. Ve výsledku to příčinu ekonomické krize ani "nelízne". Je to z obou stran jen "plácnutí do vody" a boj o voliče. O oživení domácí ekonomiky nemůže být ani řeči.

Nechme tedy NERV nervem a shrňme, co způsobilo a stále zvolna prohlubuje krizi: Na začátku byla nedůvěra vůči některým investičním produktům, která způsobila pád jejich ceny až k jejich skutečné (tedy mizivé) hodnotě. Ústavy, které měly podstatnou část svých aktiv a budoucí zisky založené na těchto produktech, se dostaly do problémů s likviditou. Vzhledem k celkovému objemu znehodnocených peněz se nic strašného nestalo. Věřitelské banky těch zkrachovalých společností se nechaly koupit příslušnými vládami, které chybějící peníze zpátky natlačily.

Dominový efekt ale začal působit a bohužel, vlády hlavních ekonomik na něj nereagovaly zrovna šťastně. Namísto masívní propagační kampaně za posílení důvery v ekonomiku, byly spíše opatrné a rychlým schválením masivních dotací bank spotřebitele vyděsily, že je něco v nepořádku.

V průběhu podzima jsem byl 3x v Anglii. Při zářijové návštěvě vše tepalo svým obvyklým životem. Bary plné lidí, obchody ve večerní nákupní špičce také (zhruba stejně jako u nás). Říjen byl o něco slabší a na konci listopadu se zdálo, že prodavačů v obchodě je více než zákazníků a v baru jsme s kolegou večer seděli u piva sami (později tam tedy přišel starší pán s nějakou mladší paní a vydrželi tokat u jedné skleničky vína).

Dal jsem si do souvislosti, že zprávy britských televizí jsou plné katastrofických předpovědí, krachů firem, propouštění, osobních tragedií, takže běžný spotřebitel si řekne, že musí spořit na horší časy a odloží nákupy zbytných věcí na pozdější období, až nebude mít obavy. Bohužel, motor ekonomiky je automobilový a stavební průmysl. Nákupy v této oblasti bohužel spotřebitel odkládá jako první. A to je vlastně začátek krizové vlny, která na nás dolehla. Nedá se jí bránit ani hranicemi a ani vlastní silnou ekonomikou. Nenalezneme-li odbyt, těžko si můžeme myslet, že zůstaneme ostrovem prosperity. Nechuť utrácet se pak rozlévá přes další odvětví, takže i když je v ekonomice peněz dost, přestaly se točit.

Co teď? Předně, EU by měla ukázat, že je organismus schopný života. Ač to bude znít hloupě, centrálně řízená kampaň "za pohodu, bezpečí a prosperitu" by postupně vrátila spotřebitelům chuť rozumně utrácet. Dále, je-li v ekonomice dost peněz, ale nehýbou se, lze je rozhýbat investicemi do zemí, kde ekonomika čeká na rozvoj.

A co u nás? Nechci popisovat roky 1360 - 1362, kdy se proslavil Karel IV citem pro ekonomiku, když nechal stavět tzv. hladovou zeď. Jistě, podmínky byly jiné, ale pokud přichází krize, stát má na chvíli převzít roli "neviditelné ruky trhu" a podpořit sám ekonomiku vlastním "utrácením". Samozřejmě za věci, které by stejně musel pořídit: výstavba infrastruktury, veřejně prospěšné stavby, investice do modernizace státní správy. Je to rozhodně lepší, než rozpustit mezi lidi almužny, nechat je to utratit v hypermarketech, které jsou vlastněné zahraničními firmami a tím peníze z ekonomiky odčerpat.

Naopak, stát může přemýšlet o formě daňových úlev nejen pro podnikatele, ale také pro běžné zaměstnance. Např.: rodina chce přestavovat koupelnu. Má možnost udělat to svépomocí, nebo nechat takovou práci udělat řemeslníka. Když dá práci řemeslníkovi, oživuje ekonomiku. Znamená to, že stát by měl takovou formu podpořit slevou na dani. Ale ne řemeslníkovi ve formě odpuštění daně z příjmu. Protože to mu žádnou další zakázku nepřinese, ale rodině či osobě, která ho na práci najmula. Příkladů podpory ekonomiky je mnoho, ale celý plán musí předstravit vláda. Ta má přeci NERV. My z toho můžeme mít tak akorát nervy. Každopádně, pokud státní rozpočty ostatních ekonomik EU budou více deficitní než naše, ve výsledku na tom nevyděláme a při konjunktuře budeme opět na startovní čáře, coby rozvojová ekonomika. Příliš šetřit totiž ekonomice nesvědčí. To už ale víme.

Autor: Zdeněk Horčička | čtvrtek 5.2.2009 19:18 | karma článku: 10.56 | přečteno: 1492x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ekonomika

Zdeněk Hřib

Návrh samosprávných zdravotních pojišťoven

Ve zdravotnictví se tento rok utratí 277 miliard korun z veřejného zdravotního pojištění. Aktuálně jsou však zdravotní pojišťovny řízeny úředníky, kteří nemají žádnou skutečnou odpovědnost a ani žádný důvod vycházet lidem vstříc.

26.9.2017 v 18:10 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Tomáš Flaška

Rozpočet na rok 2018 je zase jen blamáž

Je to marný, je to marný, je to marný. Tak by se dalo asi označit vytvoření rozpočtu na rok 2018. Jednou si natlučeme ústa. Ale to už dnešní agrobaroni a oranžoví slibovači budou dávno od válu.

26.9.2017 v 11:38 | Karma článku: 33.39 | Přečteno: 1071 | Diskuse

Mikulas Splitek

O strachu při investování

„Když koupím nějakou akcii, popadne mě takový strach,“ svěřil se mi kamarád. A pokračoval: „A pokud padá, začnu se bát ještě víc. Snad proto prodávám v ten nejméně vhodný okamžik. Myslíš, že si ztráty způsobuju vlastním strachem?"

26.9.2017 v 10:20 | Karma článku: 5.51 | Přečteno: 214 | Diskuse

Josef Barta

Co ještě patří Čechům, kteří v ČR žijí?

Chlubit se cizím peřím jde hlavně našim politikům a vládě. Hrdě prohlašují „naše“ firmy, banky, sportovci atd. Kde je ale pravda? České peníze inkasují banky patřící zahraničnímu kapitálu, firmy patří zahraničním vlastníkům.

25.9.2017 v 14:30 | Karma článku: 38.00 | Přečteno: 1873 | Diskuse

Zdeněk Trinkewitz

Naše vládnoucí banda vede Česko do pekla řeckého bankrotu

Vládnoucí Sobotkova koalice „Bratrstva kočičí pracky“ v posledních křečích předvolebního boje jde řeckou cestou a rozhazuje peníze z prošustrované státní kasy.

23.9.2017 v 13:47 | Karma článku: 30.20 | Přečteno: 1481 | Diskuse
Počet článků 26 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2687
zaměstnanec a daňový poplatník, zastupitel malé obce


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.