Mahmúd včera oslavil narozeniny svého nejmilejšího velblouda. Lokální média byla plná zpráviček a rozhovorů o ušlechtilosti tohoto zvířete, zatímco západní média toto přešla bez povšimnutí a neviný ohňostroj, který připravila věrná milice v rámci velkolepých oslav, málem označila za počátek 3. světové války. Po dvou dnech pádu ceny ropy o 9 USD včera tato komodita "zpevnila" o 0,03 USD.
Ve stylu, že oheň je třeba krmit, dokud hoří, nechává CNN zkoušky íránských raket na vrcholu svých hlavních zpráv, zatímco BBC se začala více věnovat problému silniční daně a úrokovým sazbám bank. Jak drahý bude tedy ve skutečnosti "ohňostroj", který si Irán na včerejšek připravil?
Rád bych upozornil na koincidenci s událostí z předchozího dne, kdy "Condi" (když její jméno vyslovuji, tak umazávám horní oblouček z "o") a knížepán podepsali dohodu plnou porozumnění a vzájemné lásky, zatímco premiér někde potají křtil inovovanou verzi ruské rakety Topol-M, která unikne zraku XBR radaru (nikoliv však Tamaře) a Ivan Langer vrcholně vzrušeným hlasem s dojetím v očích komentuje, že je to "sakra výhodná dohoda!". Předseda opoziční strany bohorovně mává rukou a říká: "Tak podívejte se, ten Izrael mě o nebezpečnosti íránských raket nepřesvědčil".
Začal jsem trochu nadsazeně, ale ono to při guláši zpráv a propagandy ani jinak nejde. Na jedné straně: "Vidíte, já to říkal. Už zkoušejí rakety. Ještě, že budeme mít ten radar". Někde uprostřed je pragmatické sdělení, že jedině raketa Shahab-3 může být označena za balistickou střelu, ale ovšem pouze s doletem 2000km, zatímco rakety krátkého doletu by byly použitelné pouze jako obrana v případě cizí invaze. Člověk nemusí být kartograf, aby viděl, které země jsou v okolí a jaký by mohl mít Irán užitek z toho je ohrožovat, když jsou to díky Islámu polopřátelé. Na druhé straně je logické, že Irán nějak musel reagovat na neustálé provokace USA (nejen diplomatické, ale i průzkumné operace speciálních jednotek jak ze strany irácké, tak ze strany afghánské hranice), aby se necítil být slaboch, který při hrozbách války zaleze do kouta. Summit G8 taktéž varoval Teherán před dalším pokračováním v obohacování uranu, takže je zkrátka logické, že došlo k nějaké reakci.
V úterý jsem povečeřel výborný Kebab na předměstí Göteborgu v íránském bufetu. Majitel neměl tak narváno, tak si mohl povídat mezi obsluhováním několika ostatních hostů, většinou štamgastů typu vysušený padesátiletý námořník baskicko-brazilského původu s hustým tetováním na rukou. Nevím proč, ale je mi mezi těmito lidmi lépe než v drahé rybářské restauraci na pobřeží s bílými ubrusy a stříbrnými příbory, kde vstup podléhá konzervativnímu "dress code" - tj. minimálně tmavé kalhoty a jednobarevná světlá košile. Asi je to tím, že si může člověk může otevřeně potlachat o čemkoliv a poznat skutečné lidi bez "skořápek" svých formálních osobností.
Hodnota takových rozhovorů je, že se mnohdy dozvíte názory od lidí, kterých se dané téma doopravdy týká a není to jen hodnocení z doslechu. Mohu tedy napsat, že íránci si uvědomují, že Mahmúd pro ně není to pravé, ale zároveň chápou svojí svébytnost, kterou si brání s přestávkami již 3000 let. Rádi by navázali obchodní vztahy jak s Evropou tak s USA (o to se koneckonců snažil po malých krůčcích Rafsandžání, jehož come-back by si mnozí přáli), ale nemohou ani o píď ustoupit ze své nezávislosti. Jakýkoliv výraznější vliv Velkého Bratra, který již dokonale zná jak Saudská Arábie, tak Kuwait, by byl i běžným tamnějším člověkem považován za potupu. Takže, i když nemají Ahmadínežáda rádi, tak ho v zahraniční politice podporují. Ale všeho do času. Tzv. Shromáždění znalců může Mahmúda odpískat kdykoliv, ale zřejmě ho toto volební období ponechají.
Co se týče včerejšího "ohňostroje", tak jej sice nechci podceňovat, ale byla to načasovaná událost, která měla pouze demonstrovat sílu. Rakety, které vypustili by museli stejně jednou sešrotovat, protože už jim ve skladech pěkných pár let ležely. I USA se občas zbavuje staré techniky tím, že jí vystřílí (pamatujete bombardování Sarajeva před necelými deseti roky? Tam si vybouchali cowboys i tzv. cluster bombs, které jsou mezinárodními konvencemi zakázané). Tak proč dělat vážnějšího rozdílu v případě Iránu.
Několikrát jsem komentoval, že respektuju to, že jsme součástí NATO a tudíž jsme na stejné straně nejen s EU, ale i s USA. Ale, myslím, že bychom se neměli propůjčovat kdejakému nápadu našeho Velkého Bratra jenom proto, že se mu to hodí. Radar, stejně jako včerejší zkoušky raket, jsou jen demonstrací moci. Jde o posílení přítomnosti v Evropě, která po studené válce ochabuje, protože ztrácela smysl. Hurá, smysl je zase nalezen, takže lze legitimně pokračovat v postupném obsazování světa v duchu obrany míru a boji proti terorismu.
Nikdo mi však nikdy nevysvětlil, kolik teroristů zastaví takový XBR, když jsou stovky jiných způsobů, jak lze levně a efektivně škodit namísto drahého vývoje skutečných raket dlouhého doletu, které Írán nemá a asi ani nemá ambice mít. Znovu opakuji, že zájmy Mahmúda nejsou totožné se zájmy drtivé většiny íránců. Další chyba je, že propaganda se snaží rozmlžit pojmy Irán a Al-Qaeda a tak nějak to spatlat do sebe, aby si svět s hrůzou myslel, že vlastně celý Írán je semeniště teroristů, (zatímco by člověk mohl nabýt dojmu, že pohraniční oblasti Afghánistánu a Pákistánu jsou teroristy z Íránu zásobovány). Už dlouho se nikdo nezmínil, kolik Saudů je součástí teroristické sítě. Mám ještě v živé paměti, jak se nás snažil Bush přesvědčit před pár roky, že semeniště teroristů je Irák. A to přesto, že nebyl nikdy zaznamenán teroristický útok proti USA, na kterém by se kdy podílel nějaký Iráčan. Přes podobnost jmen se zdá, že se nás Bush snaží přesvědčit o tomtéž v případě Íránu, což alespoň u mě vzbuzuje podeztření z další křivárny. Obzvláště v souvislosti s hladem velkých ropných koncernů a zásobami ropy pod Íránem.
Co mi z celého modelu Středního Východu vyplývá je jediné a taky logické: Kdo je skutečně ohrožen je Izrael, ale otázka je, do jaké míry by měl Mahmúd podporu pro takovou akci, když i válka mezi Egyptem a Izraelem před pár desetiletími zůstala bez výraznější podpory z arabského světa. Co se mi zdá pravděpodobnější je, že Mahmúd sní o Persii z dob Kýra a Dareia a moc rád by se hřál na výsluní mocné středovýchodní říše. Svět ale nepřeje takovým snům, tak mu po nich šlape a jiní si na této vlně přihřívají „polívčičku“ svých dlouhodobých zájmů.
